Ze světa zvířat

ZDE NAJDETE NEJEN OBRÁZKY PODIVNÝCH ŽIVOČICHŮ, ALE TAKÉ FAKTA, KTERÁ VÁS URČITĚ ZAUJMOU.

MRAVENEČNÍK HEDVÁBNÝ

 
 
 

 
 

 

Tito mravenečníci jsou neuvěřitelně roztomilí, jsou jediným druhem čeledi Cyclopedidae. Jsou podobní ostatním druhům, ale jsou menší a žijí na stromech. Také mají přichycený ocas a ostré drápy.
Proč jsou hedvábní mravenečníci nazlátlí? Možná je to způsobeno tím, že je jejich kožich smíšený se semeny stromů, na kterých visí. 

 

KIWI

 
 
Novozélandský kiwi patří mezi nejtlustší opeřené ptáky. Skoro to vypadá, že byl tak líný, že mu křídla postupně zakrněla a zbyly jen malé pahýlky. Létat tedy neumí, ale za to má neuvěřitelný čich. Existuje pět druhů těchto ptáků a všechny jsou bohužel ohrožené. Zajímavé je, že jejich vejce dosahují až 20% velikosti dospělého kiwi.
 

ŽAHALKA OBROVSKÁ

 
 


V Čechách je k vidění jen vzácně na jižní Moravě. Živí se larvami listorohých brouků, dospělci – nektar a pyl květů
Velikost: 20–40 mm
 
 
Žahalka obrovská je o třetinu větší než sršeň, ale živí se jen nektarem a pylem a není pro člověka nebezpečná

Spatřit v přírodě samotářskou vosu žahalku patří k nezapomenutelnýmzážitkům. Při letu vydává její majestátní černofialové tělo se čtyřmi výraznými žlutými až oranžovými skvrnami na zadečku ještě výrazné hluboké bzučení. Spíše než u nás se vám to ale podaří spíše v zemích našich jižních sousedů a v okolí Středozemního moře. I přes to, že se u nás vyskytují velmi vzácně, počítáme je za naše největší zástupce blanokřídlého hmyzu (vosy, včely, mravenci, lumkové, pilatky) – je ještě o třetinu větší než sršeň! Za pozornost stojí zejména podivuhodný život jejich larev. Dospělé samičky musí nejprve vyhledat larvu velkého listorohého brouka nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis) a paralyzovat ji svým žihadlem. Tyto larvy pak slouží nenasytným larvám žahalek jako zásoba potravy. Ponrava nosorožíka však není mrtvá – je jen omráčená a musí nečinně přihlížet, jak ji žahalka vyžírá zaživa. Dospělé žahalky se živí nektarem a pylem a i přes svůj hrozivý vzhled nepředstavují pro člověka vážné ohrožení.

MĚSÍČNÍK SVÍTIVÝ

 
 
 
Tato zvláštní ryba žije jen na volném moři mírného a tropického Atlantského, Tichého a Indického oceánu. Její stavy se však stále snižují, nejenom kvůli dobrému masu, ale také kvůli své podobě. Proto je divné, proč se ještě nestala chráněnou. Je však pravda, že tam, kde je hojná, je zakázaný přístup a tato oblast je hlídána.Průměrná váha dospělého jedince je 1000kg. Měsíčník svítivý se živí hlavně živočišným planktonem, medúzami a menšími druhy korýšů a ryb. Ačkoliv dorůstá velkých rozměrů o jejich životě mnoho nevíme. Často plavou těsně u hladiny s hřbetní ploutví vystrčenou ven nebo leží na boku. Traduje se, že se tímto způsobem sluní a vyhřívají, ale podle některých odborníků to bývají jen poranění nebo nemocní jedinci.

MARA STEPNÍ

 

Když jsem poprvé toto zvíře uviděla v ZOO, nebyla jsem si jistá, zda se matka příroda nespletla...není to ani zajíc, ani klokan, ani srnka...je to prostě MARA.

 


Mara stepní připomíná zajíce, či antilopu. Má poměrně dlouhé končetiny, zadní má delší, než přední. Na předních nohách má čtyři na zadních tři prsty ozbrojené dlouhými, silnými drápy. Žije ve skupinách o počtu 10-30 jedinců v kamenitých, bezvodých pampách. Je velmi bystrá a opatrná. Je to mezinárodně ohrožený druh. Mají hranatou hlavu, velmi podobnou morčeti a zajíci, dlouhé ušní boltce a vysoké štíhlé nohy s drobnými kopýtky. Chodidla mají osrstěná. Srst je poměrně dlouhá, hustá a přiléhavá .

 

TANA OBECNÁ

 

                                      

 

Tana obecná je malý savec . Průměrná tělesná délka se pohybuje mezi 16 až 21 cm a průměrná hmotnost okolo 190 g. Barva srsti je velice různorodá. Od rudě hnědé, našedlé až černé, břicho je bělavé. Její dlouhý ocas, který dosahuje délky 12-21 cm je hustě osrstěný a téměř dosahuje stejné délky, jako celé tělo tany. Tlapky jsou holé, ale mají ostré drápky a i nad nosem má neosrstěné místo. Obě pohlaví jsou si velmi podobná.
 Obývá převážně jihovýchodní Asii, zvláště nížiny v deštných lesech Thajska, Malajsie, Indonésie a blízkých ostrovů.
Tana obecná je denní a velice mrštné zvíře, které před nebezpečím dokáže velice rychle uprchnout. Přes noc tany spí nejčastěji v dutině padlého stromu nebo mezi kořeny. Obývají jak stromy, tak i, a to je u tohoto druhu běžnější, zem. Zde aktivně hledají potravu, kterou tvoří především hmyz , ovoce, listy, pupeny, semena a zřejmě i drobné myšky a malí ptáci. Žije většinou samotářsky, ale přílišnou výjimkou není ani život v párech.
Rozmnožuje se v průběhu celého roku. Samice rodí po 46 až 50 dnech jedno, nebo méně častěji až tři mláďata. Ta se rodí zcela holá a slepá a hnízdo opouštějí zhruba po 33 dnech.

 

CHŘESTIVEC PROTÁHLÝ

 

 

 

Kdybyste vyrazili na návštěvu Kostariky, mohli byste v jejích vodách narazit na tuhle zrůdičku. Říká se jí Rosy Lipped Batfish, neboli netopýří ryba s červeně namalovanými rty. I ona se vyznačuje podivnými manýry – přestože se jedná o rybu, neumí plavat. Proto jí nezbývá nic jiného, než si na divných ploutvích jen tak vykračovat po dně.

 

LVÍČEK ZLATÝ

Je malá opička, která byla až do sedmdesátých let považována za vyhynulou. Pak ale bylo na pobřeží brazilského pralesa objeveno asi 200 jedinců a začaly horečné snahy o záchranu druhu

 

 

Celkem 141 opiček bylo odchováno v zoologických zahradách a vypuštěno do volné přírody. Domovem se jim stalo 17 míst, na kterých ještě zůstal původní pralesní porost. Jedná se převážně o území v soukromém vlastnictví místních farmářů, takže opičky jsou poměrně v bezpečí. Dalším cílem programu, který stále probíhá, je zalesnit vykácené oblasti, jež oddělují farmy od původního místa výskytu lvíčků, a zajistit tak opičkám volný pohyb po celém území, aby se mohly mezi sebou pářit. Přestože je pro zvířata odchovaná v zajetí návrat do divočiny náročný, lvíčci jej při postupném přivykání a kontrolách ochranářů zvládli. Jejich přirozené prostředí se sice scvrklo z původního více než milionu čtverečních kilometrů na pouhých 20 000 km2, ale dnes tu žije asi 1 200 lvíčků, tedy šestkrát víc než při zahájení programu. Významné procento populace tvoří jedinci odchovaní v zajetí a jejich potomci. V zoologických zahradách se počet lvíčků zvýšil ze 70 na 500. Úspěch při znovuobnovení populace těchto roztomilých, hravých opiček je pro ochránce přírody velkým povzbuzením, a tak se v Brazílii lvíček zlatý stal jejich symbolem.

ŽEBERNATKA HLUBINNÁ

 

Žebernatky (Ctenophora) je kmen primitivních vodních živočichů podobných žahavcům. Je známo asi 100 druhů, další čekají na objevení. Má průhledné rosolovité tělo, z 97 procent tvořené vodou. Dva laloky mu dodávají oválný, džbánu podobný tvar s délkou do 12 cm a průměrem do 3 cm. Po povrchu laloků se podélně táhnou čtyři pásy brv, které ve dne opalizují a v noci při podráždění zeleno-modře fluoreskují. Brvy umožňují žebernatce aktivní pohyb, dokonce i se zpětným chodem. .K pohybu ve vodě používají lupínky (pleurostichy), k zachycování potravy některým druhům slouží rozvětvená tykadla s lepivými buňkami. Přesto jsou evolučně velmi úspěšné. Jsou přizpůsobivé, dokáží opravit poškozené částí těla a používají jednoduchý, ale velmi účinný způsob lovu.Často světélkují (luminiscence).

TRPASLIČÍ SLON

 

Asijští sloni, žijící na ostrově Borneo, jsou vzhledem ke své malé velikosti a relativně velkým uším přezdíváni „trpasličí“. Samci dorůstají do výšky maximálně 2,5 m a váží 3000 kg. Na jejich mohutném těle není nijak znát, že mají o jeden pár žeber více než jejich asijští bratranci. Jejich tvář má dětinský vzhled a je oblého tvaru, barva kůže je světle šedá až hnědá. Ocas mají okrouhlý a dlouhý, dosahuje až na zem, kly samců jsou krátké a téměř rovné, samice mají kly malé nebo žádné. Sloni spořádají denně až 150 kg vegetace v podobě různých druhů palem, travin, ovoce a divokých banánů. Nezbytné jsou pro ně též minerály, které získávají ze solných lizů v blízkosti lesních bahenních sopek. Bornejští trpasličí sloni jsou povahy mírné a dobrácké, agresivitou se, na rozdíl od svých afrických a asijských příbuzných, nevyznačují. Napadení člověka je u tohoto druhu slona velmi vzácné a bylo zaznamenáno jenom jednou a to právě v nedávné době, v prosinci r. 2011 v pralesní lokalitě Tabin, odkud jsme se nedlouho před touto smutnou událostí právě navrátili. Na lesní stezce, poblíž bahenní sopky se solným lizem, došlo k náhodnému setkání strážce lesa a dvou návštěvníků se sloním samcem. Slon poděšen bleskem z fotoaparátu a přílišné blízkosti návštěvnice na člověka zaútočil. Žena jeho útok nepřežila, sloní kel se stal nástrojem smrtícím.
 

 

 

ŘASOVNÍK ROZEDRANÝ

Vypadá trochu jako kříženec zvířete a rostliny, takže je těžké na první pohled odhadnout, kam toho podivného tvora zařadit. Kupodivu patří mezi mořské ryby. Po celém těle má dlouhé vláknovité výrůstky, které vypadají jako vlákna mořských řas. Žije ve Velké útesové bariéře. Jinak je nazýván mořský dráček. Protože žije v koloniích mořských řas, vypadá spíše jako rostlina než živičich. Je to mistr v maskování. Příbuzný mořským koníkům. Mláďata rodí sameček. Samička mu naklade vajíčkam do vaku v bříšku a dál už se o nic nestará. Sameček v sobě nosí vajíčka po dobu 4 - 5 týdnů, po kterých se vylíhnou plně vyvinutá mláďata. Vak se otevře a mláďata mohou odplavat.

 

LEMUR AYE - AYE

 

 

Většina hnusných tvorů žije pod zemí nebo hluboko pod mořskou hladinou. Ale zástupce zvířecích ošklivek byste našli také na souši mezi savci. Například lemur ksukol ocasatý přezdívaný Aye-Aye se rozhodně za krasavce označit nedá. Je to sice primát, ale vypadá a chová se jako obří veverka. Tento tvor se už dostal i na filmová plátna – ksukol Morris se objevil v animovaném filmu Madagascar.